V knize autorky Gillian Flynn s názvem Temné kouty se za každým rohem skrývá postava, která nenechá úsudek čtenáře jen tak nečinně přihlížet, naopak si od něj vynucuje zpětnou vazbu. Ben Day aka jedna z postav Temných koutů působí zpočátku jako kandidát na nejsympatičtejší figurku v příběhu. Tu si ovšem kvůli ději plného zvratů v knize na moc dlouho neudrží.

     Hlavní hrdinka Libby Day to čtenáři svou povahou příliš neusnadňuje. Svým jednáním v něm probouzí stále se stupňující nechuť a nesoulad. Libby si nebere servítky, má problém udržet zvolenou náladu do poloviny stránky bez toho, aniž by čtenáře ušetřila svých emotivních výlevů. Jakoby si svým chováním říkala o lekci, kterou sice samotný čtenář hlavní postavě už z principu poskytnout nemůže, zato postavy v knize ano…

     Své sympatie si v průběhu čtení zaslouženě získá postava amatérského detektiva Lyla, skromnější a prostší verze Sherlocka Holmese. K jeho koníčkům mimo jiné patří i vedení Vražedného klubu. Figurka opilého otce Runnera vzbuzuje opovržení. Nenávist si čtenář zpravidla nechává pro manipulátorku Diondru, jejiž osud si ji najde a naloží s ní, jak uzná za vhodné.

     Úhel pohledu při vyprávění jednotlivých kapitol se různí; pravidelně se střídají Libby, Ben, Patty i jejich matka, jak každý vnímá události, které se staly a (ne)otřásly jimi. Co jeden naznačí, to druhý mimoděk po svém doplní a pak se ty úlomky informací spojí k sobě, poskytování informací má tedy určitý řád, který stříhá polohy. V jedné chvíli chce čtenáře navnadit na tajnosti, které jsou částečně odkryty, potom je úmyslně smete se stolu a počká si na příležitost, kdy čtenáři poodhalí zbylou část záhady.

*Psáno pro web Knihkupectví Beletrie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *