Autorka Němého křiku Angela Marsonsová vsadila do tohoto krimi příběhu dekadentní snůšku temna a pochmurna. Při četbě Němého výkřiku se na jednu stranu sice  žaludek čtenáře snadno obrátí naruby, začne mu být blivno ze všech těch abnormálně detailně propracovaných scén, na druhou je nucen dát najevo nevídaný obdiv a tleskat Angele za ojedinělý, vynikající spisovatelský kousek.

            Vložení různých druhů morbidit do popisů má své místo a důvod pro jejich zmínění v knize. Autorčina slova umějí čtenářem otřást a znechutit stejně tak dobře jako ho zmanipulovat a převést „na svou stranu“. Jako siréna ho k sobě láká  na poutavý příběh a jako volavku používá postavy, které si u čtenáře získají nemalé sympatie. Pak už jen čeká, až bude mít čtenář pocit, že se s figurkami sžil natolik, že to, co budou ony prožívat, bude současně prožívat i on, teprve potom zakročí. Pak nastanou ta pravá jatka, která zamávají nejen s knižními postavami, ale i se samotným čtenářem.

            Detektivní román provází detektiv Kim Stone, která vystupuje na vkus jejích kolegů poněkud rezervovaně. Možná k tomu do jisté míry přišpěl její sarkasmus, který nevoní úplně každému. Při zapojení se do řešení konkrétních případů však tento společenský postoj ochotně přepne na starostlivou, empatickou osobu, která se dokáže naladit na stejnou vlnu, na jaké byly oběti vražd. Kim Stone je takovým tahounem Němého výkřiku; je spojnicí mezi všemi příběhy odehrávajícími se v knize.

*Psáno pro web Knihkupectví Beletrie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *