Bývalý předseda družstva a majitele Saaba, kterému šedesátka klepe na dveře, má ve svých 59 letech ještě stále dost energie na to, aby si nenechal uniknout dění ve svém okolí. Cokoliv se děje, Ove musí být přitom. A s nemalým nutkáním zakročit, nebo se alespoň trochu angažovat v byť jen drobných „případech“, které se každý den v jeho blízkosti odehrají.

     Běžný denní rituál se Ovemu rozpadne ve chvíli, kdy se naproti němu nastěhují dosud neznámí lidé. V tu chvíli začíná příběh vyprávějící o nečekaném přátelství, údělu kočky, která má domov všude a nikde a spoustě dalších. Příběh, ve kterém dojde k proměně těch, kteří budou mít to štěstí a za jakékoliv příležitosti přijdou s Ovem do styku.

     Muž jménem Ove dokáže čtenáře opravdu zasáhnout a dostat do kolen. To dotyčný zjistí ve chvíli, kdy už by neřekl, že ho kniha bude umět zasáhnout na tom správném místě. A ona to udělá po svém, šikovně. Muž jménem Ove není knihou, kteráby bavila tak, že by se uprostřed čtení musel člověk v záchvatu smíchu pozastavit, aby si vzal kapesník a utřel tekoucí slzy. Hlavní postava taky nepatří k těm, které si vás získají pro svou dobrosrdečnost a laskavou povahu. Ove má spíš nakročeno k tomu vyhrát ocenění „Protiva roku“. Kolikrát má člověk během čtení tendenci k postavě promluvit a vysvětlit mu, že jestli chce, aby člověk dočetl knihu do konce, musí se začít chovat o něco snesitelněji.

     To, co je v knize zmíněno – vykreslené postavy, vylíčená místa – není v příběhu pro nic za nic. Spisovatel má svůj systém, který je čtenáři skryt do chvíle, než mu on sám bude chtít porozumět. Pro autora je to ze strany čtenáře takové gesto, že se rozhodne přečíst knihu až do konce. V takovém případě ho zasvětí do svého plánu, objasní mu, co kterou postavou a zápletkou myslel a proč je vlastně v příběhu zmínil.

*Psáno pro web Knihkupectví Beletrie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *