Bulharská autorka Theodora Dimova vypráví o prožívání lidských osudů chudých, o zasvěcení do života prostých lidí, o vykonávání fyzicky, psychicky i časově náročné práce. Dimova líčí příběhy slušných pracujících, jejchž monotónní způsob bytí stráveného v plném pracovním nasazení se jeví jako jediný možný způsob plnohodnotného života, který si mohou dovolit.

     Střední třída se skládá z jedinců, kteří si lebedí na o patro vyšším společenském žebříčku. Dali by cokoliv za to, aby neklesli o stupeň dolů a nemuseli se dusit přehnaným pracovním tempem.

    Autorka v knize vykresluje příběhy sedmi dospívajících dětí, které (zatím) nejsou sourozenci, vyrůstají jednotlivě v různých rodinách, jejichž členové patří pod odlišně společensky (ne)přijatelné třídy. Všech zmíněných sedm dětí spojuje nepříliš povzbudivě znějící výroky ze strany těch nejbližších, kterými jsou považovány za černé ovce.

   Ke vzájemnému sebepoznání a vážení si sebe sama, které zrovna skupinka dětí potřebuje objasnit jako sůl, je nasměruje nová učitelka Javora. Ta postupem času z pohledu nejednoho zneuznaného dítěte převezme roli matky. Javora jim poskytuje tolik potřebnou oporu, které se u biologických rodičů ani u příbuzných děti nedočkaly. Ze vztahu učitel-žák si skupinka o osmi členech mimoškolně utvoří druhou rodinu. Děti svou novou matku, která si je vzala pod křídla, milují snad víc, než svou vlastní. Každé z dětí je postupně podrobeno výslechu, jehož hlavním a jediným tématem je učitelka Javora. Dětem nezbývá nic jiného, než buď vydržet okolní tlak s myšlenkou na lásku a pevné pouto s nově nalezenou matkou nebo se tomu poddat a riskovat ztrátu další matky.

*Psáno pro web Knihkupectví Beletrie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *