pexels-photo-25866

        Tak tomuhle filmu jsem propadla. Název si přitom může působit kdovíjak sladce, Love, Rosie není takový doják, jak se na první pohled může tvářit. Narůstající chemie, která probíhá mezi dvojicí, je nenucená a je potěšení sledovat a pomalu poodkrývat různé životní etapy figurujících postav. Alergická reakce, která jindy naběhne při tom, jak si on a ona významně vyměňují pohledy a úsměvy, si tady prostě neškrtne. Sympaťanda Rosie si mě získala už od samého začátku, kdy jsem mlčky přihlížela jejímu krucifixování nad spletitými osudy obou dvou, napjatě očekávaje kdy a zda vůbec se ze špatné trojice jeden vymaní a nahradí ho ten správný mužský element. A co víc, já jim fandila, to už se mi dlouho nestalo, abych to nějaké dvojici na plátně takhle přála.

       Co mě k tomu filmu coby diváka asi nejvíc přitahovalo, byla ta propracovanost postupně rozvíjejícího se vzájemného citu, kterou neprznilo žádné klišé. Obě postavy jsou jako magnety, co každou chvíli mění póly podle toho, v jaké blízkosti se zrovna nacházejí. Když už je ve vzduchu cítit, že by se k něčemu mohlo schylovat a jeden z nich se ochotně k tomu druhému obrátí tou správnou stranou, druhý se ho pro změnu snaží od sebe držet v dostatečné vzdálenosti, aby ho úplně nevytlačil a zároveň, aby si zůstali nablízku. A tak divák levituje uprostřed toho napětí mezi nimi a nezbývá mu nic jiného, než si tu jejich rozpolcenost náležitě užívat.

     Pro zatvrzelého odpůrce romantiky se může po přečtení názvu film jevit jako klasický slaďák. Pokud se ale nebude chtít nechat ochudit o film, který dokáže překvapit, třeba se zkusí přemoct a podívat se na něj. Ten med tam do takové míry, jak by se čekalo, stékat nebude. Sice se ve filmu tu a tam cukruje, ale v přiměřeném množství, a to se dá snést. :-)  Třešní na dortě je  vhodně zvolený soundrack Littles things od Lily Allen. :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *