Pokud se po blízkém příteli slehne zem a není nikde k nalezení, to pak dokáže znejistit i sebevětšího kliďase. Hned vyvstávají pochybnosti typu „No přece by neodešel bez rozloučení, to se mu vůbec nepodobá.“  A pokud je to opravdu dobrý přítel, je pak už jen otázkou času, kdy se po něm rozhodne pátrat na vlastní pěst. Tuhle alternativu si můžou dovolit vyzkoušet ti, kteří dokáží delší dobu udržet myšlenku a důležité položky jim nevypadávají z hlavy. Zkrátka ti, kdo po celou dobu pátrání vědí, co vlastně hledají.

    Na obranu hlavní představitelky knihy; kdo ví, jak na tom bude naše generace v osmdesáti letech, pokud se jich vůbec dožijeme. Přesně tolik je totiž Maud, která trpí výpadky paměti, což v jejím věku není žádný ojedinělý problém. To, co nemůže za žádnou cenu dostat z hlavy, je přesvědčení, že její dlouholetá přítelkyně zmizela bůhvíkam proti své vůli, a že ona, Maud, musí vynaložit své síly k tomu, aby ji našla. Snad kdyby byla mladší, šlo by jí to lépe; v jejím věku tento argument považuje její okolí za chabý a nikdo jejímu odhodlání nevěnuje tu/ ni nejmenší pozornost.

    Maud v takovém případě nezbývá nic jiného, než začít hledat starou přítelkyni sama. Narážky okolí na nedůvěryhodnost jejího tvrzení nebere nijak vážně, spíše se soustředí na určitou podobnost s případem, který se stal v době jejího dětství, kdy se Maud ztratila sestra; od té doby ji totiž už nikdy neviděla.

  Hrdinka Maud evokuje figurku zapomnětlivé postavy Dory z Hledá se Nemo, ovšem poněkud starší ročník, v ještě o něco sympatičtějším podání. Při čtení knihy se zkrátka nedá s hlavní postavou jinak, než sympatizovat. Autorem knihy Kam se poděla Elizabeth? je Emma Healey. Co se musí této spisovatelce nechat, je způsob, jakým sepisuje Maudiny poznatky; zmatenost postav se totiž dokáže až neuvěřitelně rychle přenést na čtenáře, který se chvílemi cítí podobně bezradný jako sama Maud.

*Psáno pro web Knihkupectví Beletrie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *